Autor: Cyril Neumann

Publikováno

Barevná realita koňského vidění

Zajímavou diplomovou práci obhájila v květnu 2022 na katedře Chovu hospodářských zvířat Magdalena Křížová. Zhostila se velmi dobře zatím jen málo řešeného tématu, jak skutečně koně vnímají barvy. Ve své práci se neuchyluje ke standardnímu klišé řady publikací, které jsou ochotny tvrdit jak vidí kůň, ale ve skutečnosti jen ukazují jak by viděl člověk dívající se na svět koňským okem. Většinou takové texty neřeší nemožnost současné vědy proniknou  do neurologického zpracování světelné informace v mozku koně.

Cyril Neumann

Souhrn

Cílem diplomové práce bylo zjistit, zda má barevnost překážek vliv na jejich úspěšné překonání a také, zda různé barvy hrají v pozornosti koní významnější roli. Data byla sbírána na vybraných parkurových závodech v rámci Českého skokového poháru, během kterého jsou ve většině případů používány totožné překážky, což společně s početným startovním polem soutěžících poskytlo dostatečnou sumu dat k vypracování této diplomové práce. Byla zvolena střední obtížnost výšky překážek, tj. 125–130 cm.

K experimentu byly vybrány překážky v bílo-barevné a celobarevné kombinaci. Barevnost překážek byla měřena spektrofotometrem CM-2500d značky Konica Minolta, který vyhodnotil barevnost a světlost dané barvy, sytost a konkrétní odstín. Zároveň změřil spektrální křivku každé barvy ukazující její délku v nanometrech. Na základě dostupných vědeckých studií bylo následně okomentováno pravděpodobné vnímání zkoumaných barev koňským okem. Za chybu na překážkách bylo považováno shození bariéry a ve vybraných případech neposlušnost koně nebo nadměrná obava z překážky. Chyby byly analyzovány pozorováním a zapisovány. Následně byla data v programu Statistica vyhodnocena pomocí Z-testu s 5% hladinou statistické významnosti, což umožnilo zodpovězení hypotéz.

Pro zodpovězení Hypotézy 1 se experimentu zúčastnilo celkem 930 koní. Přes bílo-barevnou variantu překážky přeskočilo 499 koní z toho 7,62 % koní chybovalo. Přes celobarevnou variantu překážky přeskočilo 431 koní a z toho se chyby dopustilo 14,6 % koní. Bylo zjištěno, že koně méně chybují na překážkách v bílo-barevné kombinaci než na překážkách celobarevných. Hypotéza 1 byla přijata.

K ověření Hypotézy 2 se experimentu zúčastnilo celkem 961 koní. Překážky s převažujícími odstíny červené barvy překonalo celkem 413 koní a z toho 13,1 % chybovalo. Přes překážky s převažujícími odstíny modré nebo žluté barvy přeskočilo celkem 548 koní, z čehož se 11,3 % koní dopustilo chyby. Jedná se o statisticky nevýznamný rozdíl a Hypotéza 2 byla zamítnuta.

Největší počet chyb byl zaznamenán na celobarevné překážce v tmavě šedém odstínu, naopak nejmenší chybovost byla na překážkách v červeném a zeleném odstínu v kombinaci s bílou. Počet chyb na překážkách s převažujícími odstíny červené, modré a žluté barvy byl vyrovnaný.

Tato práce byla přiblížením k dosud nedostatečně prozkoumané oblasti a může posloužit jako metodický návod pro další studie. K pochopení vnímání a zpracování různých barevných odstínů koňským okem je třeba dalších výzkumů, jejichž výsledky mohou přispět k rozvoji parkurového sportu z pohledu jezdectví i tvorby parkurových překážek.

Kompletní práci naleznete zde.

Publikováno

Po stopách koní v Praze

Na úseku chovu koní katedry Chovu hospodářských zvířat byla vytvořena aplikace, která uživatele provede po nejvýznamějších památkách a hipologických stavbách Prahy. Aplikaci je možné stáhnout v obou operačních programech (Android, iOS) pod názvem Po stopách koní v Praze.

Cyril Neumann

 

Publikováno

Úvod Závěrečné zprávy – suprojektu II – Projekt KOMERCIONALIZAČNÍ PRODUKTY: NEBEZPEČNÉ PŘÍRODNINY, HIPO MONUMENTY A PAMÁTKY, SLUŽEBNÍ KONĚ (CZ.07.1.02/0.0/0.0/16_040/0000371) spolufinancovala Evropská unie.

Služební hipologie má mnohaletou tradici. Po změně společenského systému po roce 1989 byly hipologické oddíly v ČR obnoveny jak na úrovni Pořádkové policie ČR, tak městských policií. Dnes tak jsou složky jízdní policie vidět v parcích, centrech měst nebo při fotbalových utkáních či demonstracích. Stejně jako v jiných vyspělých státech Evropy a světa je většinou veřejnosti kůň jako součást standardního života přijímán pozitivně a policejní složky mohou své jízdní oddíly dobře využívat i při prezentaci své práce.

Kůň provází člověka téměř 6 000 let a stal se hlavním akcelerátorem civilizace. Koňská síla byla hlavním hybatelem a civilizace byla na hipomobilní energii závislá ještě relativně nedávno. Již ve starověku začali lidé koně využívat k jízdě. Díky koni se stal člověk jezdcem a současně díky domestikaci živočišného druhu ne jen jako potravinového zdroje i evolučním tvůrcem. Široké spektrum plemen koní je historickým dokladem kreativity člověka a důležitosti koní pro rozvoj civilizace. Jezdecké techniky zdokonalovaly bohužel především díky vojenství. Kůň se stal nástrojem moci a síly a i proto se stal nedílnou součástí při zvýraznění prestiže v ceremoniální službě. Koně ve službě tak působili jak v míru, tak  boji. Informace o jeho využití jsou natolik rozsáhlé, že i dnes, v době, kdy se velká zvířata z našich životů téměř vytratila, nikomu nepřijde využívání koní pod sedlem či v zápřeži nijak zvláštní. Kůň je součástí našich životů i dnes. Většině tak uniká jak rozsáhlá a sofistikovaná komunikace mezi dvěma živočišnými druhy byla za tisíciletí vybudována.

V současných silových systémech vyspělých států má již kůň pouze ceremoniální využití. Služební hipologie v policejních sborech je tak poslední složkou jízdy, která si dodnes, v ochraně občanů, pořádku a majetku udržela svoji praktickou využitelnost.

Vedle silového vnímání pořádkového policisty na koni je přednostmi služební hipologie i velmi významná průchodnost jezdce na koni komplikovaným terénem. Stejně jako před staletími budí mohutnost koní pozornost a respekt.. Kůň tak i nadále plní reprezentativní funkci při státních a historických oslavách.

V ČR máme dva typy  jízdní policie s rozdílně nastavenými služebními povinnostmi a pravomocemi. Hipologickými útvary disponuje Policie ČR a jezdecké strážníky mají i městské jezdecké oddíly. Do státní služby tak byl navrácen staronový prvek, který vyžaduje v postupně obnovované hipologické společnosti specifickou odbornost.

Předkládaná práce se zaměřuje na optimalizaci výběru služebních koní tak, aby byly co možná nejdříve odhaleny případné nedostatky, které by koně z výkonu služby vylučovaly, či ji výrazně komplikovaly. Preference současného výběru spatřujeme jak ve zvolení vhodného plemene, tak u daných jedinců v jejich exteriéru, zdraví, kondici a charakteru. Charakter koní je v obtížné službě zcela zásadní a práce se tak snaží nalézt metodické postupy k co nejrychlejší testaci schopností koně vyrovnávat se stressem a v odhalení jeho kognitivních vlastností. Vlastnosti a následné využití koní je ovšem výrazně ovlivňováno výcvikem. Teprve na jeho základě jsou koně u Policie ČR zařazováni do kategorií hlídkový či kůň pro speciální úkoly (zásahový kůň). U Městských policií pak pochůzkový kůň. Práce se zaměřuje na všechny aspekty, které mohou kvalitu služebního koně ovlivnit tak, aby byla ekonomika oddílů služební hipologie efektivní.

Kompletní Závěrečnou zprávu projektu naleznete zde.

 

Publikováno

Stereotypní chování koní

Bakalářská práce Marie Imrichové se věnuje stereotypnímu chování koní a jeho příčinám. Osvětluje, kde můžeme hledat původ tohoto nestandardního chování, které může být ve svých důsledcích velkou komplikací jak pro chov koně, tak pro jeho využití.

Souhrn

Původ stereotypního chování naleznema již v samotném procesu domestikace a využití koní člověkem. Životní podmínky koní se domestikací dramaticky změnily. V mnoha případech nerespektují přirozenost koní a koňský organismus reaguje odpovědí v podobě psychického strádání. To se v dlouhodobě přetrvávajícím vlivu může rozvinout až v poruchu chování, mezi něž stereotypní chování patří.

Práce se věnuje příčinám vzniku stereotypního chování. Mezi nejvýznamnější patří právě vliv stresu a nepřirozeného prostředí  (ustájení, krmení koncentráty, nedostatku pohybu a mozkové stimulace). Práce také hledá cesty nápravy stereotypního chování a zdůrazňuje, že nejlepším způsobem je prevence.

Největší pozornost je zaměřena na nejdiskutovanější stereotypní projev – klkání. V poslední době je stále více označována za příčinu vzniku tohoto projevu acidobazická nerovnováha v žaludku zvířete. Ta může být zapříčiněna několika souvisejícími faktory, jako je krmení koncentrovanými krmivy, nedostatek objemných krmiv a poskytování krmiv pouze ve dvou až třech dávkách denně.

Závažným problémem je i tkalcování spojovaným především s chladnokrevnými koňmi pod pojmem „vazákové hodinaření“. Ukazuje se ovšem, že jeho výskyt je častý i u koní teplokrevných, především u koní „vysoko v krvi“ a u anglických plnokrevníků.

Další sledovanou stereotypií je pohazování hlavou, které představuje závažnou komplikaci pro jezdecké využití koně. U tohoto chování výsledky výzkumů různých použitých terapií, od veterinárních léčiv po potírání nozder vinným octem nebo olejem, neprokázaly výrazné úspěchy.

Existuje mnoho dalších projevů stereotypního chování, ty však v práci vzhledem k obsažnosti problematiky rozebrány nejsou. Pokračovat ve čtení „Stereotypní chování koní“

Publikováno

Dědičná onemocnění koní

V bakalářské práci Lenky Hackerové jsou podrobně popsána dědičná onemocnění, která nejčastěji postihují koně. Každý chovatel koní by proto měl mít alespoň základní povědomí o dědičných onemocněních, která mohou zasáhnout a negativně ovlivnit jeho chov a způsobit mu značné ekonomické ztráty.
Zaručenou prevenci chorob, u nichž je genetická podstata známá, představuje genetické testování. To by nemělo být chovateli podceňováno, neboť dědičná onemocnění mají ve většině případů fatální následky. U hydrocefalu, hereditární regionální dermální asténie, syndromu bílých hříbat, deficience glykogen větvícího enzymu, junkční epidermolysis bullosy, těžké kombinované imunodeficience, syndromu levandulového hříběte a cerebrální abiotrofie jsou z důvodu neexistující léčby hříbata humánně utrácena nebo sama umírají v důsledku poruch neslučitelných se životem. Z důvodu alarmujícího stavu přenašečů představují, a i nadále budou dědičná onemocnění představovat, hrozbu v celém systému chovu koní.
Hlavní část práce se zaměřuje na mechanismus vzniku, průběh, diagnostiku a léčbu významných dědičných onemocnění, se kterými se lze v praxi setkat nejčastěji, a která jsou zároveň předmětem zájmu ze strany vědců. U některých nemocí je pro lepší pochopení souvislostí věnován prostor anatomii a fyziologii postižených struktur. Nechybí ani popis základních principů dědičnosti a důležitých pojmů souvisejících s genetikou a chovem koní.

Pokračovat ve čtení „Dědičná onemocnění koní“