Kůň je druh, o kterém se domníváme, že jeho domestikace měla již od počátku jiný důvod než užitkovost primárně směřující k zajištění potravinového zdroje. Díky tomu u koně nedošlo k rozsáhlým pohybovým deprivacím. Současný domácí kůň i celé spektrum člověkem vytvořených plemen koní, tak zřetelně dokládá schopnosti člověka, který se díky chovatelství stal evolučním tvůrcem. V průběhu tisícileté domestikace tak kůň byl záměrně měněn ve prospěch člověka. Proměnou pochopitelně prošla i psychika domestikovaných koní. Stejně i ta byla a je účelově přetvářena ve prospěch člověka. Psychické vlastnosti domácích zvířat jsou již po mnoho let předmětem zkoumání. Vzhledem k etickým zábranám psychologických testů prováděných přímo na člověku pak animální kognitivní procesy pomohly definovat i celou řadu zákonitostí lidské psychiky.
Není proto potřeba připomínat Pavlovovy práce, které stály u zrodu operantního podmiňování, či rozsáhlé aktivity behaviorálních psychologů první poloviny 20. století. Testy kognitivních schopností zvířat se prováděly především na laboratorně snadno manipulovatelných druzích. Současná srovnávací psychologie tak nespravedlivě nedoceňuje mezidruhovou komunikace mezi člověkem a koněm. Ta je ve své sofistikované podobě vytvářena v evropském regionu od dob renesance, ale v zásadě byla a je vyvíjena po šest tisíciletí odhadované domestikace koně.
Člověk po tisíciletí vystupuje jako dominantní živočišný druh. Ve stejné dominanci vstupuje i do vztahu s domácím koněm. V převážné většině naší části světa je kůň ušetřen masové produkci pro potravinářské účely. V mnohých destinacích Evropy a Asie je však i kůň využíván jako potravinový zdroj, i když to není způsobeno výživovou potřebou populací, ale spíše gastronomickými návyky a rituály.
I když je tedy kůň člověkem převážně využíván pro své pohybové vlastnosti, i on je vystaven zcela dominantnímu postavení člověka. Tato dominance je dána mocenskou pozicí, kterou člověk díky své inteligenci v živočišné říši vybudoval. Oprávnění této dominance je obhajováno celou řadou filosofických úvah. Ty byly v minulosti založeny především na kreacionistickém pojímání vzniku lidského života, a tím i nadřazenému postavení člověka určené Bohem.
Teprve v posledních desetiletích se ve vyspělém světě začíná tato tisíciletá filosofie měnit a člověk hledá pro své nadřazené postavení další morálně lépe uchopitelná zdůvodnění. Západoevropská civilizace si začíná klást otázky ohledně práv zvířat jak divokých, tak domácích.
Základní premisou při zdůvodňování využívání domácích zvířat je samotná podstata jejich existence a tím i chovu. Platí to pochopitelně i o domácích koních. Jakkoliv byl kůň po staletí díky hipomobilní síle nezpochnitelným akcelerátorem civilizace, jeho úloha ve společnosti s člověkem prodělala v posledních 60 letech bouřlivý vývoj. V rozsáhlých oblastech světa je sice předmětem jeho využití stále ještě hipomobilní energie, ve vyspělém světě se ale z koně stal rekreační či výkonnostní sportovec.
Překvapivě se tak chovatelům koní podařilo zastavit, a v posledních letech se zdá i zvrátit, masivní pokles stavu koní, kterým bylo doprovázeno především 20. století. Podle světových statistik organizace FAOSTAT (Food and Agriculture Organization of the United Nations) byl v roce 1910 odhad celosvětové populace koně domácího 100 milionů kusů.
Stavy evropských koní výrazně zdecimovala 1. světová válka, ve které zahynulo na základě velmi střízlivých statistik okolo 5,5 milionů koní. Přes postupný nástup spalovacího motoru však bylo v Evropě postavení koní stále ještě velmi silné, i když početní stavy již začínaly klesat. V roce 1939 se populace celosvětově snížila na 74 700 000 koní.
Rasantní redukce stavu koní byla ovšem zahájena po 2. světové válce. Kůň přestal být využíván ve vojenství a spalovací motor jej postupně vytlačil i z běžného života. Sestupná křivka byla zastavena okolo roku 1980, kdy našel kůň domácí nové celospolečenské uplatnění. Jakkoliv se celosvětové stavy koní již v posledních desetiletích příliš nemění a oscilují okolo 58 – 60 milionech kusů, v Evropě dochází díky popularitě jezdeckého sportu k renesanci chovu a jejich stavy opět stoupají.
Podle souhrnné zprávy o početních stavech koní organizace FAOSTAT pochází z roku 2014, kdy bylo na světě 58 832 221 koní.
Jednou z nejdynamičtěji se rozvíjejích zemí, co do počtu koní, je Česká republika. Zatímco v Československu v roce 1948 uvádějí statistiky okolo 820 – 840 000 koní, v roce 1989 jich bylo, bohužel navíc na zcela neakceptovatelných ekonomických základech, chováno již pouhých 39 000. Stavy koní po změně společenského systému proto nadále klesaly, až se v roce 1993 zastavily na skličujícím počtu 17 000 koní v ČR. Tento stav byl ovšem symbolickým dnem a s popularitou jezdectví začaly u nás stavy opět narůstat na současných více jak 90 000 koní (Ústřední evidence koní ČR, 2020).
Ing. Cyril Neumann