Česká republika se velmi rychle zařadila mezi vyspělé státy světa. Společenské bohatství je potvrzováno i masivně narůstajícím stavem koní. Ten, po 40letém poválečném útlumu, přesáhl v roce 2019 magickou hranici 90 000 kusů. Strmý pád početní populace koní v období socialismu, pokračoval kvůli ekonomickým změnám společnosti až do roku 1992. Tehdy se dotknul pomyslného dna číslem necelých 18 000. Za posledních 27 let se tak jedná o neuvěřitelný nárůst počtů koní o více jak 500%.
Industrializace našeho světa ovšem výrazně proměnila způsob využití koní. Společnost se odklonila od hipomobilní energie, na které byl rozvoj civilizace závislý 6 000 let. Dnes je ve vyspělém světě kůň využíván především jako společník pro volný čas. Stále větší popularitu získává i sportovní jezdectví. Tato zásadní změna využití koní výrazně ovlivňuje šlechtitelské cíle chovatelů. Vedle stále se navyšujícím požadavkům na sportovní výkonnost koní se zvyšuje i poptávka po charakterově vstřícných koních, umožňující jezdecké využití i méně odborně rutinované společnosti současnosti. Vedle genetických předpokladů hraje zásadní úlohu v tvorbě osobnosti koně jeho odchov. Splnění chovatelských priorit odchovu hraje zcela zásadní úlohu, při budoucí komunikaci koně s člověkem.
Čas hřebení
V období zpravidla mezi lednem a červencem nastává čas hříbat. Je lhostejné, zda se jedná o plemena teplokrevná, chladnokrevná nebo poníky, všichni chovatelé mají plné ruce práce, aby svoji klisnu připravili ke zdárnému porodu. Dochází k naplnění práce, které před 333 dny předcházely úvahy o výběru hřebce a rozhodnutí o způsobu zapuštění klisny. Selekce podle exteriéru nebo podle výkonnosti? Prioritou chovatelů je exteriérově vyvážený kůň s vynikající výkonností, tvrdou konstituci, živým temperament, dobrým charakter, snadnou jezditelností, ochotou spolupracovat.
Nabídka domácích hřebců vysoko převyšuje poptávku. K tomu je k dispozici téměř neomezená možnost dovozu inseminačních dávek ze zahraničí. Otázkou je zda využít možnosti přirozené plemenitby, nebo v současné době nejobvyklejší cestu k zabřeznutí klisny – inseminaci čerstvým (chlazeným) spermatem do 36 hodin po odběru. Možná je také inseminaci mraženým spermatem, kdy lze sperma použít po desítky let konzervace, ovšem při snížené oplozovací schopnosti spermií. Přes vysokou finanční nákladovost se začíná v praxi využívat embryotransfer, při kterém se může zkrátit generační interval, řeší některé formy neplodnosti klisen, ale především umožňuje intenzivně využít vynikající klisny. Velkou výzvou do budoucna je klonování, za jehož počátek je považován rok 1997 a ovce Dolly, jejímuž narození předcházelo přenesení jádra z epitelu mléčné žlázy dospělé ovce do vajíčka, a rok 2003, kdy se narodil první klonovaný kůň. Po filozofických, ekonomických, chovatelských úvahách jsou státy a chovatelské svazy, které se ke klonování přiklonily.
Po úspěšném zabřeznutí klisny jedním ze zvolených způsobů je třeba se o klisnu odpovídajícím způsobem starat, v prvních dvou třetinách březosti je možné se snižováním požadavků klisnu používat pod sedlem i v zápřahu (pokud je zvyklá), neunavovat ji, v poslední třetině alespoň vodit a ponechat na pastvině či ve výběhu. Krmení je třeba upravovat s přibývající hmotností a velikostí plodu, ten především v poslední třetině březosti roste a přibývá na hmotnosti nejvíc.
Podle plemene, podle preferencí chovatele a podle individuálních potřeb klisny mohou být v přípravě k porodu rozdíly. Někdy je lepší tradiční porodní box, jindy přirozené ohřebení ve stádě. Porod, ačkoliv je fyziologický proces, zasluhuje pozornost chovatele. Pokud vše probíhá bezproblémově, spočívá jeho úloha v roli klidného pozorovatele. Klisna si poradí sama. Teprve problémy řeší chovatel či následně veterinář.
Odchov
Po porodu nastává doba odchovu. Empirické znalosti chovatelů koní jsou naplněny zkušeností stovek generací. V současnosti jsou standardní postupy obohacovány etologickými vědeckými poznáními, Některé mají jepičí život. Většina z nich jen potvrzuje, že moderní výzkum většinou jen potvrzuje klasické metody odchovu. Tedy nechat hříbě klisně a teprve postupně se hříběti věnovat tak, aby v době odstavu (6 měsíců věku) bezproblémově snášelo kontakt s člověkem. V té době by se mělo nechat hladit, čistit, zvedat a čistit končetiny, nosit ohlávku, vodit, uvazovat tak, aby chovatel mohl kontrolovat jeho zdravotní stav, růst a hmotnost.
K této počáteční vzdělanosti koně jsou využívány genetické typy učení. Jedná se vrozenými dispozicemi ovlivněný typ učení. Přestože tyto geneticky „naprogramované“ postupy učení byly popsány teprve před sto lety, v komunikaci s koňmi byly využívány od starověku. I to potvrzuje, že v současné době jsou minulá empirická poznání prostřednictvím srovnávací psychologie a etologie pouze dodatečně vysvětlována.
Mezi genetické typy učení patří habituace (přivykání), senzibilizace (zcitlivění), imprintace (vtiskování), ale i orientačně pátrací reflex a explorační chování. Právě k rozvoji tohoto chování pak hříbě potřebuje dostatečně podnětně silné prostředí, které rozvíjí jeho zvídavost a tím i počáteční základy kognitivního i konativního jednání.
Výsledky těchto vzdělávacích procesů pak chovatel využije především pro kontrolu růstu a vývinu hříbat. Ten vypovídá, zda je způsob odchovu vhodný a dokáže podchytit problémy k včasnému řešení. Pečlivý chovatel tak získává údaje o kohoutkovou výšku hůlkovou (KVH), obvod hrudi (OH) a obvod holeně (OHOL). Kohoutková výška pásková (KVP) tak důležitá není. Ke zjišťování hmotnosti je možné použít různé způsoby více či méně přesných odhadů, přesto je dobré investovat do váhy, zvlášť pro chovatele více koní.
Sající hříbě
Narozené hříbě je poměrně nesouladné, s dlouhýma nohama, často s nepravidelným postojem, vpředu rozbíhavým, s měkkými spěnkami, vzadu s šavlovitým postojem. Pokud tyto nedostatky nejsou podloženy geneticky, většinou se rychle zlepšují a vymizí. Naopak nasazení krku se věkem příliš nezmění, ale měkkost hřbetu se postupně vyrovná. Záď a hrudník výrazně mění postupně získávané svalstvo, břicho po postupném příjmu potravy zvětšuje objem. První mléčné zuby, řezáky, rostou okolo šestého dne po narození, prostřední okolo šestého týdne a krajní kolem šestého měsíce. Trvalými jsou nahrazovány od věku tří let.
Po porodu by se mělo hříbě co nejdříve, nejlépe do dvou hodin, postavit a napít mateřského mléka. Jeho ranou produkci krátce po porodu ovlivňuje hormonální sekrece. Prvotní mléko – kolostrum, mlezivo – je mimořádně výživné a pro nastartování zažívacích procesů sajícího hříběte nezastupitelné.
Po osmi hodinách se koncentrace imunoglobulinů v kolostru výrazně snižuje a nejzazší doba k prvnímu napití je dvanáct hodin. Po ní je vlivem změn ve složení mléka a nižší schopnosti absorbce imunoglobulinů ohrožena imunita hříběte. Za 24 hodin po narození již kouzlo zcela pomíjí. Kolostrum má vyšší podíl bílkovin, minerálních látek a vitamínů, je zdrojem protilátek, chránící hříbě před infekcemi a má lehce projímavé účinky – podpoří peristaltiku a pomůže hříběti vyloučit obsah střev, tzv. smolku. Mléko klisen patří spolu s například lidským a prasečím podle hlavního druhu mléčné bílkoviny do skupiny mlék albuminových. Rozdílnou mléčnou bílkovinu mají pak mléka kaseinová, kam patří například mléko kravské, kozí a ovčí.
Mléko klisen je tvořeno z 88,9% vody, 1,9% tuku, 2,5% bílkovin, 6,2% cukru a 0,5% popelovin). Klisny mají malé vemínko, ale velkou produkci mléka. Tato fyziologická specialita jen potvrzuje schopnost obrovské mobility i u kojících matek. V první třetině laktace vyprodukují klisny 15 -20 litrů mléka za den, za 6 měsíců 1800 až 2000 litrů. Chladnokrevné klisny i víc.
Hříbata sají v prvním týdnu po narození až 7x za hodinu 1 až 2 minuty, ve 4 týdnech 3x za hodinu, postupně se tedy četnost a délka sání zkracuje. Stravitelnost mléka je velmi vysoká (98%) a zajistí kompletní výživu hříběte do věku 6 – 8 týdnů. Již po prvním týdnu po narození se ale hříbata pokoušejí ochutnávat krmiva. Regulérně přikrmovat, odděleně od klisny a v malém žlábku, se začíná v 8 týdnech. Současné krmivářské možnosti nabízí dostatek vhodných koncentrátů, které zajistí pro danou kategorii hříbat správný příjem živin. Hříbata středně velkých plemen, s ohledem na mléčnost klisny a kvalitu pastvy, jsou dokrmována až 1 kg koncentrátu na 100 kg živé hmotnosti hříběte. V době odstavu tak může hříbě přijímat až 3 kg. Pochopitelně vždy je třeba dbát na dostatek vody. Přibližně v šesti měsících přestává být hříbě závislé na mateřském mléce a dokáže se uživit samo.
Sociální učení
V prvních měsících života dochází k utváření pohybových stereotypů. Díky pohybu se dynamicky vyvíjí kostra, pohybový aparát a vnitřní orgány. I proto je třeba správně načasovat narození hříběte. To je závislé na době připuštění. Připouštěcí sezóna probíhá mezi 1. únorem až 30. červnem, tak aby hříbata stihla jarní část roku.
Pro celkový vývoj hříběte je nejdůležitější jeho růst a vývin v prvním roce života. Tomuto období proto musí chovatelé věnovat z hlediska výživy, pohybu, ošetřování největší péče. Hmotnost narozených hříbat středně velkých plemen se pohybuje okolo 50 kg. V prvním roce stáří mají 60% hmotnosti dospělosti, ve 2 letech 85%, ve 3 letech 95%. Konec růstu nastává mezi 5 -6 lety věku. U hříběte dochází nejprve k růstu výškovému, pak délkovému a nakonec hloubkovému.
Zcela zásadní součástí zdravého vývoje hříběte je ovšem sociální kontakt s dalšími dospělými koňmi, ale především s jeho vrstevníky. To je příležitost pro rozvoj základního sociálního typu učení. Stav sociální vzdělanosti koně zcela zásadně ovlivňuje jeho schopnost komunikace s člověkem. V sociální skupině získává první hierarchické zkušenosti, učí se řešit konflikty, začíná rozeznávat dominanci i submisitivitu. Bez přirozených sociálních zkušeností dochází u koní k výrazným sociálním deprivacím, které jsou v pozdějším psychickém vývoji koně zcela neodstranitelné.
Odstav
V šesti měsících věku dochází v životě koní k první závažné změně. Praktiky odstavu bývají různé, často závislé na prostorových možnostech chovatelských zařízení. V každém případě je to období separace hříbat od matek, které je pro hříbě silně stresujícím prožitkem. Hříbata zůstávají v samostatných skupinách. Pro psychiku hříběte je právě v té chvíli zcela zásadní sociální skupina jemu známých vrstevníků. Ve velkých chovatelských ústavech bývá tato podmínka standardně splněna. Individuální chovatelé by se pro psychické zdraví svého budoucího koně měli včas poohlédnout po místě odchovu. Klisna by měla být do odchovny převážena v dostatečném předstihu před ohřebením tak, aby se sama byla schopna do stáda začlenit. Tím je následně splněno psychické posílení odstaveného hříběte díky sociálně navázaným vztahům. Pokud z ekonomických či jiných důvodů individuální chovatel přiváží hříbě do odchovny až v době odstavu, měla by být doba odstavu zkoordinována tak, aby se hříbě začlenilo do stáda právě v momentě psychického obnažení čerstvě odstavených hříbat. Pozdější včleňování hříbat do již hierarchicky uspořádaných celků může přinášet problémy s odsunutím méně dominantních hříbat na okraj hierarchie stáda.
Separace na základě pohlaví
Po odstavu vzniká další věková kategorie – odstávče. Odstávčata jsou ve společném stádě bez rozdílu pohlaví cca dalších šest měsíců. V jednom roce věku pak dochází k rozdělení na stáda klisniček a hřebečků. Od prvního roku hříběte již hovoříme o kategoriích ročků, dvouletých a tříletých koní. Z tohoto důvodu musí být počáteční skupina odstávčat dostatečně silná, aby i v následujících letech odchovu byly zajištěny dostatečně početně silné skupina klisniček a hřebečků, které budou v dospívajících koních dále upevňovat sociální návyky.
Tyto kategorie bývají z hlediska pracovních sil dalším obtížným momentem. Dospívající koně by neměli přijít o každodenní kontakt s člověkem. Přes mohutný nástup jejich síly a energie, by i nadále měly být budovány další patra základních návyků vedoucí k budoucí přirozené dominanci člověka. Dospívající koně by měli být i nadále ošetřováni a dochází i k prvním korekturám kopyt. Pokud manipulace s koňmi není dlouhodobě přerušena, je jeho pozdější začlenění do sociální skupiny lidí, kdy je skupina kůň – kůň nahrazována skupinou kůň – člověk výrazně snazší a stresově méně náročnější.
Při budování těchto vztahů je nezbytné vnímat především odlišné schopnosti smyslové vnímavosti koně a člověka. Schopnost empatie chovatele je zcela zásadní a jeho řemeslná odbornost a jistota pomáhá koním v emočně vypjatých situacích čerpat z člověka důvěru a klid. Bylo dokázáno, že vnímavost koní je natolik precizní, že umožňuje koním rozeznat skrývaný strach a obavy méně zkušeného člověka. Stejně tak bylo dokázáno, že reakci koně na člověka neovlivňuje ani věk, pohlaví či temperament, ale především empirická zkušenost koně s člověkem jako příslušníkem druhu. Koně na základě těchto zkušeností mají výraznou schopnost generalizace a pozitivní či negativní zkušenosti s určitým člověkem přenášejí do obecných vztahů s lidmi. Komunikace člověka s koňmi je vysoce kontaktní a z tohoto hlediska nemá u ostatních domestikovaných druhů konkurenci. Z těchto důvodů je blízká přítomnost empatického a emočně vyzrálého chovatele po celou dobu odchovu pro vývoj koně velmi důležitá a pro jeho budoucí život má zcela zásadní význam.
Ing. Lucie Starostová, Ing. Cyril Neumann pro časopis Náš chov 6/2019