V bakalářské práci Lenky Hackerové jsou podrobně popsána dědičná onemocnění, která nejčastěji postihují koně. Každý chovatel koní by proto měl mít alespoň základní povědomí o dědičných onemocněních, která mohou zasáhnout a negativně ovlivnit jeho chov a způsobit mu značné ekonomické ztráty.
Zaručenou prevenci chorob, u nichž je genetická podstata známá, představuje genetické testování. To by nemělo být chovateli podceňováno, neboť dědičná onemocnění mají ve většině případů fatální následky. U hydrocefalu, hereditární regionální dermální asténie, syndromu bílých hříbat, deficience glykogen větvícího enzymu, junkční epidermolysis bullosy, těžké kombinované imunodeficience, syndromu levandulového hříběte a cerebrální abiotrofie jsou z důvodu neexistující léčby hříbata humánně utrácena nebo sama umírají v důsledku poruch neslučitelných se životem. Z důvodu alarmujícího stavu přenašečů představují, a i nadále budou dědičná onemocnění představovat, hrozbu v celém systému chovu koní.
Hlavní část práce se zaměřuje na mechanismus vzniku, průběh, diagnostiku a léčbu významných dědičných onemocnění, se kterými se lze v praxi setkat nejčastěji, a která jsou zároveň předmětem zájmu ze strany vědců. U některých nemocí je pro lepší pochopení souvislostí věnován prostor anatomii a fyziologii postižených struktur. Nechybí ani popis základních principů dědičnosti a důležitých pojmů souvisejících s genetikou a chovem koní.
Pozice hlavy a krku koně v souvislosti se škálou vzdělání koně a její vliv na zdraví a welfare
Bakalářská práce Adély Hajdíkové se zamýšlí nad pozicí hlavy a krku koně při jeho výcviku. Do první části byly zahrnuty základní anatomické struktury, které jsou důležité pro pochopení jejich funkčního významu. Ty byly následně dány do souvislostí vlivů na celkový pohyb těla. Hlava i krk, které tvoří 10 % celkové tělesné hmoty, jsou uložené poměrně daleko od těžiště a proto se významně podílí na vyrovnávacích mechanismech těla. Podobně tomu jei při kompenzaci nerovnováhy jezdce a opravách jeho chyb v sedle.
V další části jsou rezebírány stupně škály výcviku koně s pozorností věnované právě hlavě a krku. Jezdec by se měl pokusit pomoci koni znovu nalézt porušenou přirozenou rovnováhu a naučit jej nosit břemeno. Vrcholem škály vzdělání je sebrání koně s týlem jako nejvyšší bod krku koně. Tento způsob je dle klasického ježdění korektní.
V posledním tematickém celku jsou rozebírány pozice hlavy se zaměřením na hyperflexi. Ta je stále diskutovanou praktikou a ani vědecké studie se vždy v jejím působení na organismus koně neshodují. Převážně však byl prokázán spíše negativní vliv hyperflexe na fyziologii a biomechaniku pohybu koně. Navíc je v práci i poukázáno na rozdílnost hodnocení drezurních rozhodčích v nižších a vyšších kategoriích drezurních soutěží. Ve vyšších byl vypozorován četnější projev konfliktního chování s hlavou za kolmicí, a přes to byly soutěžní dvojice lépe hodnoceny.