Stereotypní chování koní

Bakalářská práce Marie Imrichové se věnuje stereotypnímu chování koní a jeho příčinám. Osvětluje, kde můžeme hledat původ tohoto nestandardního chování, které může být ve svých důsledcích velkou komplikací jak pro chov koně, tak pro jeho využití.

Souhrn

Původ stereotypního chování naleznema již v samotném procesu domestikace a využití koní člověkem. Životní podmínky koní se domestikací dramaticky změnily. V mnoha případech nerespektují přirozenost koní a koňský organismus reaguje odpovědí v podobě psychického strádání. To se v dlouhodobě přetrvávajícím vlivu může rozvinout až v poruchu chování, mezi něž stereotypní chování patří.

Práce se věnuje příčinám vzniku stereotypního chování. Mezi nejvýznamnější patří právě vliv stresu a nepřirozeného prostředí  (ustájení, krmení koncentráty, nedostatku pohybu a mozkové stimulace). Práce také hledá cesty nápravy stereotypního chování a zdůrazňuje, že nejlepším způsobem je prevence.

Největší pozornost je zaměřena na nejdiskutovanější stereotypní projev – klkání. V poslední době je stále více označována za příčinu vzniku tohoto projevu acidobazická nerovnováha v žaludku zvířete. Ta může být zapříčiněna několika souvisejícími faktory, jako je krmení koncentrovanými krmivy, nedostatek objemných krmiv a poskytování krmiv pouze ve dvou až třech dávkách denně.

Závažným problémem je i tkalcování spojovaným především s chladnokrevnými koňmi pod pojmem „vazákové hodinaření“. Ukazuje se ovšem, že jeho výskyt je častý i u koní teplokrevných, především u koní „vysoko v krvi“ a u anglických plnokrevníků.

Další sledovanou stereotypií je pohazování hlavou, které představuje závažnou komplikaci pro jezdecké využití koně. U tohoto chování výsledky výzkumů různých použitých terapií, od veterinárních léčiv po potírání nozder vinným octem nebo olejem, neprokázaly výrazné úspěchy.

Existuje mnoho dalších projevů stereotypního chování, ty však v práci vzhledem k obsažnosti problematiky rozebrány nejsou. Pokračovat ve čtení „Stereotypní chování koní“

Dědičná onemocnění koní

V bakalářské práci Lenky Hackerové jsou podrobně popsána dědičná onemocnění, která nejčastěji postihují koně. Každý chovatel koní by proto měl mít alespoň základní povědomí o dědičných onemocněních, která mohou zasáhnout a negativně ovlivnit jeho chov a způsobit mu značné ekonomické ztráty.
Zaručenou prevenci chorob, u nichž je genetická podstata známá, představuje genetické testování. To by nemělo být chovateli podceňováno, neboť dědičná onemocnění mají ve většině případů fatální následky. U hydrocefalu, hereditární regionální dermální asténie, syndromu bílých hříbat, deficience glykogen větvícího enzymu, junkční epidermolysis bullosy, těžké kombinované imunodeficience, syndromu levandulového hříběte a cerebrální abiotrofie jsou z důvodu neexistující léčby hříbata humánně utrácena nebo sama umírají v důsledku poruch neslučitelných se životem. Z důvodu alarmujícího stavu přenašečů představují, a i nadále budou dědičná onemocnění představovat, hrozbu v celém systému chovu koní.
Hlavní část práce se zaměřuje na mechanismus vzniku, průběh, diagnostiku a léčbu významných dědičných onemocnění, se kterými se lze v praxi setkat nejčastěji, a která jsou zároveň předmětem zájmu ze strany vědců. U některých nemocí je pro lepší pochopení souvislostí věnován prostor anatomii a fyziologii postižených struktur. Nechybí ani popis základních principů dědičnosti a důležitých pojmů souvisejících s genetikou a chovem koní.

Pokračovat ve čtení „Dědičná onemocnění koní“

Slezský norik nebo norik?

Hlavním cílem bakalářské práce Michaely Frankové bylo zjistit, zda je slezský norik jedinečné české plemeno, či zda je totožné s plemenem norik. Bakalářská práce přináší náhled na rozdílnost mezi typem chladnokrevných koní slezský norik a norik. Práce se postupně zaměřuje na historii těchto plemen, jejich šlechtěním, rozdíly, počtem i možností využití.

Práce se zaměřuje na historii plemene a obě plemena mají popsaný svůj vývoj i jeho postupné utváření v rámci jeho historie. Kromě historického kontextu a rozdílnosti tělesných proporcí u obou sledovaných plemen, je zcela zásadní jejich genetická rozdílnost. Této problematice se věnovalo několik studií, jejich výsledky jsou blíže popsané v genetické části.

Poslední část práce je zaměřena na vývoj početních stavů koní až do současnosti. V grafických znázorněních je dobře patrné, jak se počty plemen v průběhu času měnily. Závěr práce se zaměřuje na využití těchto plemen a jejich využití v různých oblastech. Z uvedených poznatků vyplývá, že dnes jsou chladnokrevníci užíváni především pro práci v lese a agroturistiku či rekreační ježdění. Státní lesnická politika však začíná více klást důraz na trvale udržitelné hospodaření, tudíž je naděje, že jejich role v českém lesním hospodářství se upevní a možná bude více rozhodující a nezaměnitelná.

Pokračovat ve čtení „Slezský norik nebo norik?“

Genderová nerovnost v jezdeckém sportu

Cílem bakalářské práce Anety Bolehovské byla snaha o objasnění příčin současné celosvětové feminizace jezdectví. Práce se zamýšlí i nad genderovou nerovností v amatérském a vrcholovém sportu. Věnuje se i rozdílnostem mezi jednotlivými jezdeckými disciplínami. Úvodní kapitola se věnuje domestikaci koně a obecně jezdectví v historickém kontextu. Dále se snaží vykreslit obraz spojitosti žen a jezdectví v historii, krátce se věnuje i vývoji dámského sedla.
V další části se práce již zabývá jezdectvím v současnosti, důraz přikládá k ústupu využití koně jako vojenského a hospodářského prostředku a jeho nového využití jako sportovního partnera.
Třetí část je věnovaná současné feminizaci jezdectví, jejími možnými příčinami, a to i z psychologického hlediska. Práce se pokouší objasnit fenomén žen a dívek v jezdeckém sportu a s tím spojený ústup mužských účastníků. Zároveň podává informace o vstupu žen do jezdeckého olympijského sportu.
Následující část se věnuje především genderové nerovnováze v amatérském a vrcholovém sportu. Rozdělena je do několika podkapitol, které se věnují konkrétním možným příčinám. První se zabývá nedostatkem sponzorství u soutěžících žen, druhá popisuje rozdílné ambice a soutěživost mezi ženami a muži. Poslední podkapitola se věnuje skloubení sportu s rodinným životem. Poukazuje především na stále přetrvávající názor, že žena má být ta, která se vzdá profesionální kariéry ve prospěch rodiny.
Poslední část zahrnuje několik kapitol týkajících se odlišných jezdeckých disciplín, a to konkrétně drezury, parkuru a dostihů. Popisuje rozložení žen a mužů v těchto disciplínách a snaží se najít možné příčiny těchto rozdílností. Jedna z kapitol je věnována i současné situaci v České republice.

Pokračovat ve čtení „Genderová nerovnost v jezdeckém sportu“